1. PŘEKLÁDAT VTIPY
Překládat vtipy zní sice fajn, vždyť lidé se vtipům smějí. Kdo by neměl rád humor? Řeknu vám kdo – překladatel! Překládat vtipy je asi ta nejtěžší věc na překlad, protože většina vtipů je založena na drobných kulturních nuancích, regionálních odlišnostech a zvycích. Nemluvě o nářečích, přízvucích a vůbec. Je to jako v Polsku vyprávět vtip o ostravákovi v Praze… 😐 Zjednodušeně s dá říci, že kromě univerzálních vtipů (jako jsou ty o politicích) by se prostě vtipy neměly překládat.
2. PŘEKLÁDAT IDIOMY
Už jste někdy zkoušeli do jakéhokoliv jazyka tlumočit „Měl z toho guláš v hlavě“ nebo „Je to pro mě španělská vesnice“? Ne? To bude pravděpodobně proto, že idiomy se překládat téměř nedají. A buďme k sobě upřímní – vždyť ani občas nerozumíme idiomům ve vlastním jazyce, takže přestaňte prosím trápit tlumočníky 🙂
3. PŘEKLÁDAT PŘÁTELŮM JÍDELNÍ LÍSTKY
Vzít zahraniční přátele na večeři do tradiční české hospody sice zní jako skvělý nápad, ale může se změnit v opravdové trápení. To, co se místnímu zdá jako naprosto normální jídlo, může být pro cizince jen těžko pochopitelná kombinace ingrediencí a chutí. Nemluvě o názvech – španělský ptáček, svíčková s knedlíkem, zkvašené zelí, nebo smažený olomoucký syreček můžou být pro nepřipraveného cizince oříšek. A to poslední, co jako překladatel chcete u večeři dělat, je pracovat…
4. KDYŽ JIM NĚKDO ŘEKNE, ŽE MAJÍ AKCENT
Málokterý tlumočník ocení, když jim řeknete, že mají akcent. To je přece jasné, že mají akcent – všichni, kdo mluví cizím jazykem (štěstí mají někteří vyvolení z dvoujazyčných rodin a supertalentovaní jedinci :)), ho mají. Vždyť i rodilý mluvčí, třeba polák, má v rámci své země nějaký regionální akcent, kterých tam je celá řada. Když tlumočníkovi řeknete, že má akcent, jako byste poukazovali na to, že tím jazykem nemluví dost dobře. A né každé ego to unese. 😉
5. BÝT OPRAVOVÁN PŘED LIDMI
Pýcha je jeden ze sedmi smrtelných hříchů a většina tlumočníků jsou hříšníci. Nikdo nemá rád, když jej druhý opravuje před kolegou nebo klientem a pro tlumočníky a překladatele to platí dvojnásob. Většina tlumočníků je zvyklých být tím jediným v místnosti, kdo dokáže hovořit více než jedním jazykem, a jsou na to náležitě hrdí. Představte si, co s nimi udělá, když je někdo veřejně opraví a poukáže na chybu před ostatními. Peklo!